Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak prožívají rozvodovou situaci děti v různém věku

27. 2. 2007

 

Jinak rozvod prožívají batolata a jinak děti v pubertě.

 
 
Děti do 2 let

 

   Formuje se specifický citový vztah k matce a u více než 50 % dětí se vytváří také citový vztah k přítomnému a přiměřeně angažovanému otci.

   Kojenci rozvod nechápou, ale spolehlivě reagují na změny nálady a energetické hladiny rodičů. Batolata vnímají, že se jeden rodič odstěhoval, ale nevědí proč. Děti potřebují vidět druhého rodiče kratší dobu, ale často. Také potřebují stálost prostředí, důsledné opakování stejných rituálů, co nejvíce věcí a situací, na které byly zvyklé (hračky, nábytek).

Varovné signály: zvýšená plačtivost, podrážděnost, potíže s jídlem či nadměrné ublinkávání u kojenců, potíže se spánkem, regrese ve vývoji.¨

2–4 roky

 

   Dítě vrůstá do své rodiny a vytváří si vědomí rodinné sounáležitosti. Formuje se u něj vědomí samostatného já, a k tomu dítě potřebuje vztah nejen s matkou, ale i s otcem. Kolem tří let se chování k rodičům diferencuje. Dítě nechápe, co je rozvod, ale dobře vnímá, že jeden rodič je méně zapojený nebo zmizel, může mít představu, že to zavinilo ono, potřebuje vidět rodiče, s kterým nežije, častěji. Potřebuje důslednost v péči s co nejmenším počtem změn.

Varovné signály: regrese – ztráta již naučených dovedností, cucání prstů, pomočování, problémy se spánkem, noční děsy, strach z opuštění, podrážděnost nebo zlost, plačtivost nebo záchvaty zlosti, hostilita k jednomu nebo oběma rodičům.

 

4–6 roky

 

   Mnohé je společné s předchozím obdobím, do popředí mohou vystoupit různé úzkostné fantazie, pocity odpovědnosti či viny za odchod rodiče, pocity, že samy zaslouží trest.

   Z náhlé nepřítomnosti jednoho rodiče mohou prožívat pocity zoufalství. V jejich chování se mohou objevit tendence k provokování, bitkám s dětmi, plačtivost nebo záchvaty zlosti, náchylnost k úrazům.

Varovné signály: podobné jako u předešlého či následujícíh období.

 

Mladší školní věk

 

   Mezi šesti a osmi lety potřebuje dítě trávit čas s každým rodičem zvlášť. Tím se ujišťuje, že je mají oba stále rádi, a tím jim rodiče zároveň umožňují pochopit a vyrovnat se s faktem, že se k sobě nevrátí. Může se začít ptát, kdo je zodpovědný. Prožívá pocit ztráty, podvedení, cítí se odmítnutý rodičem, který odchází, má pocity viny, může se snažit dát rodiče znovu dohromady, obává se budoucnosti (kdo jej bude vyzvedávat ze školy, kdo mu bude pomáhat s úkoly). Jeho nespokojenost může mít podobu smutku, hněvu, zlosti, agrese, může ignorovat školu a přátele nebo mít konflikty v kolektivu.

Varovné signály: např. bolesti hlavy, břicha, zvracení, nespavost, špatné usínání.

 

Střední školní věk

 

   Děti ve věku zhruba devíti až dvanácti let chápou rozvod, ale neakceptují jej. Začínají je bavit aktivity bez rodičů, zájmy, kroužky, kamarádi se dostávají do popředí – mohou odmítnout trávit čas s rodiči. Mohou též stranit jednomu z rodičů, více potřebují hledat a označit viníka, což neznamená nutně odmítnutí jednoho z rodičů, ale spíše věku odpovídající reakci. Prožívají ztrátu iluzí, hněv, cítí se, jako když rodič neopouští druhého, ale je samotné. Využívají toho, že rodiče mají méně energie, snaží se získat nad rodiči kontrolu, manipulovat s nimi. Mohou cítit povinnost pečovat nebo podporovat citově nevyrovnaného rodiče na úkor svých vlastních zdrojů rovnováhy a energie (obrácení rolí). Mívají pocit, že musí být co nejdříve dospělí, pocit, že nebudou schopni dlouhodobého vztahu. Mohou se obracet k extrémním aktivitám a riskantnímu chování.

 

Období puberty

 

   Ve věku 12–15 let mohou děti obviňovat jednoho nebo oba rodiče za rozvod. Mohou se chovat ovládavě, prosazovat svoji vůli, požadovat, aby zůstaly u jednoho, nebo se přestěhovaly k druhému rodiči. Potřebují stále důslednou podporu rodičů, ale odmítají s nimi trávit stejné množství času jako dříve. Problémy se projeví náladovostí, depresí, předváděním se, zhoršením prospěchu i chování ve škole, tíhnutím k alkoholu, drogám, sexuálním aktivitám nebo trvale opozičnímu chování. Vidí-li rodičovský konflikt a jejich vzájemné napadání, ztrácejí respekt k autoritě rodičů a přeneseně ke všem autoritám, podle jejich vzoru překračují hranice, dělají si, co chtějí, rychlá deziluze.

 

Starší adolescence

 

   Mezi patnáctým a osmnáctým rokem se dospívající děti obracejí k vlastnímu životu, nezávislosti, zájmovým aktivitám, k problémům rodičů projevují malou toleranci. Potřebují péči a podporu, ale starosti rodičů je znechucují a unavují. Potřebují hovořit o tom, co cítí a prožívají ony samy, nikoliv rodiče. Jsou rády, když jsou rodiče spokojeni a šťastni, z přítomnosti nového partnera rodičů mají ale smíšené pocity – pokud by ho přijaly vřele, mohou to cítit jako zradu a neloajalitu k druhému rodiči. Známkou problémů jsou problémy s chováním a učením, útěky z domova, problémy se zákonem. Totéž platí částečně i pro předchozí věkovou kategorii.

                Autor: Magdalena Ryšánková 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA