Jdi na obsah Jdi na menu
 


Popelka

27. 12. 2007

Popelka

.

V komůrce plné snů,

spí dívka s čistou duší,

sní o hebkosti sametu,

spí a srdce jí buší.

.

.

Tiše spí a zdá se jí sen,

o princi s krásnou tváří,

jenž je duší svou urozen

a světlo její jasně září.

.

.

Sladce sní od chvíle,

kdy Bůh jí dal snění,

však srdíčko její spanilé,

láskou zalito není.

.

.

Zůstala sama v širém světě,

nikoho nemá, jen svou duši,

netuší kde pro ni štěstí kvete,

kde toulá se mladý princ s kuší.

.

.

Její tvář sladce překrásnou,

skrývají šmouhy popela,

plamínky v očích jí nehasnou,

věří, že láskou svět předělá.

.

.

Chystají na zámku ples,

kde princ vyvolí si svou paní,

ta noc kouzel přijde dnes,

dnes šípem Amor je zraní.

.

.

Šaty z brokátu, oči jak hvězdy,

v údivu nad krásou ztichl sál,

princ spatřil její úsměv něžný

a zoufale se do ní zamiloval.

.

.

Odbila půlnoc, dívka se ztratila,

princ celý nešťastný za ní běží,

však ani stopa po ní nezbyla,

jen malinký střevíček tu leží.

.

.

Jel hledat lásku do kraje,

zoufale tolik vytouženou,

ta která střevíček nazuje,

stane se jeho ženou.

.

.

Každá už střevíček vyzkoušela,

však nepadl žádné, která chtěla,

až přišla na řadu dívka od popela,

ta do něj vklouzla a prince políbila.

                                                                            28.2. 2000

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA