Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po Světle toužím

27. 12. 2007

PO SVĚTLE TOUŽÍM

 

Tolik toužím, být chvilku sám,

být sám sebou,

když vítězím i prohrávám,

být s Tebou.

 

Ve smyslu života hledám Nebe,

to Světlo, které mě zvedá,

tu víru a smysl v sebe,

hledám život, který mě hledá.

 

V korunách stromů, jak ptáci

sedí sny a je jich spousta,

jen sedí, když stromy už kácí,

jen pláčou pro život jenž roztál.

 

Jak krůčky po vodě plynou,

dny snění a bláhových múz,

jak nicotně stékají hlínou

krůpěje krve z válečných hrůz.

 

Jak životy marných idejí,

pro sebeklam v sebe

ztrácejí stopy šlépějí,

jež míří do Svatého Nebe.

 

Pro svět snad lepší a zralý,

píšu teď tato slova,

snad kameny z jejich dlaní,

nesmažou můj slib v Boha.

 

Toužím plakat pro Tvé jméno,

nechci tu sténat samotou,

nechci být za smutek cenou,

která se připlíží Temnotou.

 

Mám v srdci Tebe, Světlo,

jsi moje naděje, víra v tento svět,

za všechny, kteří propadli v peklo,

chci milovat, trpět a odpouštět.

 

                                                                                          22.1. 2001

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář