Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duše je čistá

12. 2. 2010

Byla to náhoda,

jak se to přihodilo,

snad trochu záměr nešikovný,

srdce mé na kusy rozprášilo,

oči to viděly, mysl to bodá.

 

 

V tom kole slzavém zlomil se svět,

jakoby tma všechny sny pohltila,

do srdce nalila olovo žhavé,

smutná a zákeřná mě ublížila,

myšlenka, v niž je popel a sněť.

 

 

V bolesti chvěje se, tisknu ji do dlaní.

Čím si to nebohá zasloužila,

že holi ji surově tlučou?

Mou duši, jež při Tobě nezhřešila,

okamžik jako den, den nekonečný - od poznání.

 

 

Tělo je nečisté, v něm chtíč je a zloba,

nevěra tělem, hříchem je k lítosti,

však duše je čistá, lásku a světlo hledá.

Když duše je nevěrná zradou a bolestí,

jaká je pro duši nevěrnou obhajoba?

 

 

Snad řekl by mnohý, že z duše jdou jen slova,

v mysli duše, že zradit se nedá.

Slova jsou neškodná a prázdná?

Když slova citu jinému něžně předá

a právo na svého k němu chová?

Jaká je pak, pro duši obhajoba?

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA