Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta do nitra Malinké duše

2. 3. 2010

Neale Donald Walsch

Byla jednou jedna Malinká Duše, která řekla Bohu: "Já vím, kdo jsem!"
A Bůh řekl: "To je skvělé! Kdo tedy jsi?
A Malinká Duše vykřikla: "Jsem Světlo!"
Bůh se zeširoka usmál. "To je pravda", zvolal, "Ty jsi Světlo."
Malinká Duše byla velmi šťastná, protože zjistila to, co měly zjistit všechny duše v Království.
"Oh,"řekla Malinká duše, "to je vážně paráda!"
Ale brzy jí to nestačilo, najednou zatoužila procítit si být tím, čím je. A tak šla zpět k Bohu.
"Ahoj, Bože! Ted, když vím, kdo jsem, můžu tím také být?"
A Bůh řekl: "Chceš říct, že toužíš být tím, kým už jsi?"
"No", řekla Malinká Duše, „jedna věc je vědět, kým jsem a úplně jiná věc je tím skutečně být.
Chci cítit, jaké to je být Světlem!"
"Ale Ty už jsi Světlo", zopakoval Bůh a znovu se usmál
"Ano, já ale chci zjistit jaký je to pocit!" křičela Malinká Duše.
"Dobrá", řekl Bůh a usmál se tiše pro sebe, "Ty jsi byla vždycky dobrodružná." Pak se jeho výraz ve tváři
změnil. "Je tu ale jedna věc..."
"Co?" zeptala se Malinká Duše.
"No, neexistuje nic než Světlo. Víš, nestvořil jsem nic jiného než to, čím jsi - takže není žádný jednoduchý způsob, jak bys mohla zažít sama sebe, protože není nic, čím nejsi."
"Hm.. ", řekla Malinká Duše, která teď byla trošku zmatená.
"Podívej se na to takhle", řekl Bůh. "Jsi jako svíčka ve Sluncí. Ano, jsi opravdu tam Spolu s miliony, triliony dalších svíček, které tvoří Slunce. A Slunce by bez Tebe nebylo Sluncem. Ale nebylo by jím ani bez jakékoliv jiné svíčky, protože by tak jasně nesvítilo. Jak poznat sám sebe jako Světlo, když jsi uprostřed něj - to je otázka... "
"No", napřímila se Malinká Duše, "ty jsi Bůh, tak něco vymysli"
Bůh se znovu usmál. "Už jsem to vymyslel", řekl. "Protože nevidíš sama sebe jako Světlo, když jsi ve Světle, obklopím tě temnotou."
"Co je to temnota", zeptala se Malinká Duše.
Bůh odpověděl: "To je to, čím nejsi."
"Nebudu se temnoty bát?" zvolala Malinká Duše.
"Jenom pokud se rozhodneš", řekl Bůh. "Ve skutečnosti není nic, čeho by ses měla bát, pokud se nerozhodneš, že je čeho se bát."
"Aha", řekla Malinká duše a už se cítila o něco líp.
Potom Bůh vysvětlil, že jediný způsob, jak něco prožít, je zakusit opak: "Bez zimy byste nepoznali teplo, bez rychlého pomalé, bez levého pravé, bez tam by nebylo tady a bez teď by nebylo potom takže, když jsi obklopena temnotou, neproklínej temnotu. Raději buď Světlem v temnotě. Potom budeš vědět, kým skutečně jsi a budou to vědět i ostatní. Nechej své Světlo zářit tak, aby všichni věděli, jak jedinečná jsi!"
"Chceš říct, že je v pořádku, aby ostatní věděli, jak jsem jedinečná?" zeptala se Malinká Duše.
"Ovšem!", zvolal Bůh. "Je to naprosto v pořádku! Ale pamatuj si, že jedinečná neznamená lepší. Každý je jedinečný svým způsobem! Mnozí to možná zapomněli, ale když uvidí u Tebe, že být jedinečný je v pořádku, rozvzpomenou se na svoji jedinečnost."
"Oh", zajásala Malinká Duše a roztančila se velkou radostí. "Můžu být tak jedinečná, jak jen chci"
"Ano, a můžeš začít hned teď'", řekl Bůh, který tancoval, skákal a smál se spolu s Malinkou Duší. "Kterou částí jedinečného chceš být?"
"Kterou částí jedinečného?", zopakovala Malinká Duše, „tomu nerozumím."
"Být Světlem", začal vysvětlovat Bůh, "to znamená být jedinečný a jedinečnost má řadu částí. Je jedinečné být laskavý. Je jedinečné být jemný. Je jedinečné být tvořivý. Je jedinečné být trpělivý. Můžeš přijít ještě na jiné věci, jak být jedinečný. .. "
Malinká Duše chvilku tiše seděla a poté zvolala: "Je jedinečné pomáhat. Je jedinečné sdílet. Je jedinečné být přátelský. Je jedinečné být ohleduplný k ostatním!"
"Ano", souhlasil Bůh, "můžeš být tím vším, nebo jakoukoli částí jedinečného, kterou si přeješ být, a to kdykoliv.To je to, co znamená být Světlem."
"Už vím, čím chci být", vyhrkla Malinká Duše. "Chci být tou částí jedinečného, která se jmenuje 'Odpouštějící' Není jedinečné být odpouštějící?"
"Ale ano", ujistil Bůh Malinkou Duši, "to je velice jedinečné."
"To je dobře",řekla Malinká Duše, "chci být odpouštějící. Chci se takovou zažít"
"Dobrá", řekl Bůh, "ale je jedna věc, kterou bys měla vědět."
"A co?", vzdychla už trochu netrpělivě Malinká Duše.
"Neexistuje nikdo, komu je třeba odpustit. "
"Nikdo?" podivila se Malinká Duše.
"Nikdo!", zopakoval Bůh. "Všechno, co jsem udělal, je dokonalé. V celém stvoření není ani jediná duše, která je méně dokonalá než ty. Podívej se kolem sebe. "
Teprve teď si Malinká Duše uvědomila veliký dav, který se kolem nich sešel. Dívala se na bezpočet těch duší a musela souhlasit. Žádná z nich se nezdála být méně skvělá, méně nádherná nebo méně dokonalá, než byla Malinká Duše.
"Komu chceš odpouštět?" zeptal se Bůh.
"To tedy nevím... .. ! a Malinká Duše pocítila, jaké to asi je, být smutná.
V té chvíli vystoupila z davu Přátelská Duše: "Neměj obavy, pomůžu Ti."
"Pomůžeš?", rozzářila se Malinká Duše, "ale jak?"
"Můžu přijít do tvého příštího života a udělat něco, abys mi mohla odpustit"
"Opravdu bys to chtěla udělat?" zeptala se Malinká Duše. "Ty, která jsi tak dokonalou bytostí a vytváříš světlo tak jasné, že na Tebe téměř nemohu ani pohlédnout? Co by Tě mohlo přimět snížit svou vysokou vibraci, aby se Tvé jasné světlo stalo temným? Proč to chceš udělat?"
"Protože Tě miluji," řekla Přátelská Duše, "a nediv se, Ty jsi to pro mě také udělala. Nepamatuješ se? Tančily jsme spolu už tolikrát po řadu věků, obě jsme byly Vším. Byly jsme nahoře i dole, vpravo i vlevo, byly jsme tam a tady. Byly jsme muž i žena, byly jsme dobré i zlé. Tak jsme se sešly v minulostí mnohokrát a každá přinášela té druhé příležitost vyjádřit a zažít to, kým skutečně jsme. Takže", vysvětlovala dále Přátelská Duše, "přijdu do Tvého příštího života a budu tentokrát tou špatnou. Udělám něco skutečně hrozného a Ty se pak můžeš zažít jako ten, kdo odpouští."
"A co tak hrozného uděláš?" zeptala se s úzkostí Malinká Duše.
"Ó", odpověděla Přátelská Duše a zamrkala, "něco už vymyslím".
Pak se zdálo, že Přátelská Duše zvážněla a tichým hlasem řekla: "Víš, v jedné věci máš pravdu. Budu muset zpomalit svou vibraci a stát se velice těžkou, abych mohla tu nepěknou věc udělat. Budu muset předstírat, že jsem něčím, čím vůbec nejsem. Takže bych Tě na oplátku o něco poprosila."
"Cokoli, cokoli!" vyhrkla Malinká Duše a začala tancovat a zpívat: "Budu mocí odpouštět, budu mocí odpouštět, Ty jsi takový anděl."
"Samozřejmě, že je Přátelská Duše anděl!" přerušil ji Bůh. "Každý je anděl, pamatuj si, neposlal jsem Ti nikoho jiného než anděly."
"Ve chvíli, kdy Tě uhodím a srazím", odpověděla Přátelská Duše, "v té chvíli Ti udělám to nejhorší, co si dovedeš představit.."
"Ano?", zvážněla Malinká Duše, "ano... ?"
Přátelská Duše se ztišila: "Nikdy, prosím, nezapomeň, kým skutečně jsem ..."
"Ó, nezapomenu!" vykřikla Malinká Duše. "Slibuji! Budu si Tě vždycky pamatovat takovou, jaká jsi právě tady a teď !"
"Dobře", řekla Přátelská Duše, " protože jak Víš, budu tak moc předstírat, že zapomenu sama na sebe. A pokud si mě nebudeš pamatovat takovou, jaká skutečně jsem, možná si na to nebudu moci dlouhou dobu vzpomenout. A pokud zapomenu, kdo jsem, možná zapomeneš, kdo jsi Ty, a budeme obě ztraceny. Potom budeme potřebovat, aby přišla další duše a připomněla nám oběma kdo jsme."
"Budu si Tě pamatovat!" slibovala Malinká Duše. "A poděkuji za to, že mi přinášíš tento dar příležitost, abych mohla zažít sebe sama jako odpouštějící."
I stalo se. Malinká Duše šla vstříc dalšímu životu, napjatě čekala, aby mohla zažít sebe jako Odpuštění. A kdykoliv se objevila nová duše, ať přinášela radost nebo smutek - a zvláště pokud přinášela smutek - pomyslela Malinká Duše na to, co jí řekl Bůh: "Vždy si pamatuj, neposlal jsem Ti nikoho jiného než anděly.

2005 © Neale Donald Walsch

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA